První víkend v zámoří
2010-10-04 by
Jak si už asi pár z vás všimlo, vyrazil jsem na menší výlet.. Než se dostanu na ubytovnu a začne mi škola, mám dva dny v podstatě volno. Takže jsem je zužitkoval na menší prohlídku Narity a Shizuoky, zde je malý výběr z lepších / povedenějších fotografií, protože ani nemám možnost zpracovat všechny (tohle je asi třetina), zbytek možná příjde časem.
Ruzyně. Dostat se sem byl větší problém, než se dalo čekat, protože ČD měly "nečekaně" asi 15 minut zpoždění, takže když jsem dolezl s kufrem na zastávku, vděl jsem jenom svůj odjíždějící autobus. Další jel za půl hodiny a pro jistotu měl spoždění, takže jsem na přestupu na I. P. Pavlova opět posílil svoji fyzičku a "doběhl" na zastávku akorát naproti busu na letiště. Tam to bylo z počátku tak nějak normální, ale asi nechtěl trhat partu, takže mělo i letadlo asi necelou půl hodinu zpoždění (i když hlásili 15).
Tunama fotek z letadla vas zatezovat nebudu, stejne to nikoho nezajima, takze symbolicky jen tu nejlepsi..
V Milane docela pekne prselo..
Po tom, co jsem u jedne "nastupni roury" videl ducha letadla, doslo mi, proc asi nekteri lide maji strach z letani :D
Naše bestie...
Oběd podávaný v letadle, nebylo to vůbec špatné a dokonce se mi povedlo víceméně všechno identifikovat...
Nějaké ty chemtrails pro Roberta..
..a jedna pěkná fotka pro všechny ostatní.
Cesta ubíhala vážně neuvěřitelně pomalu, 11 hodin a 50 minut je fakt úplně jiný level, než 4 hodiny vlakem do Prahy. Alespoň jsem tam tedy našel Pána prstenů, kterého jsem nedosledoval, protože jim to pořád padalo a přepínalo se to do neovladatelného režimu.
Konečně se po té době objevil na obzoru ten kus pevniny, na který všichni čekali..
"Retro" zastávka "retro busu" jezdícího z letiště do Narity. (Ten moderní papír dole tam nějaký chlápek přilepil chvíli před tím, než jsem ji šel fotit.)
Jsem si hned vzpoměl na Zennieho.. :))
Následují nějaké ty fotky z chrámu Shinshouji.
Suzuki-san. Místní zahradník, co se mě prostě jen tak náhodou zeptal na něco, co jsem vůbec nechápal, a se kterým jsme nakonec vykecávali asi půl hodiny. Pak že mě představí svému "bossovi", ale boss nahodil naprostý ignore a začal ho hned místo toho komandovat, a tak Suzuki-san olamoval a později ořezával uschlé větve na stromech a já se šel pomalu podívat dál..
Takový normální chodník v Naritě...
Nádraží a vlak Keisei Main line
Výhled od nádraží Nippori v Tokyu
A takhle vypadá vlak JR Yamamoto line, který jezdí centrem pořád tak nějak dokola.. (je to asi jako v Praze metro, je tam zřejmě nekolik vlaků, takže to jede co chvlku)
Zastávky autobusů před "hlavním nádražím" a pak nějaké náhodné fotky z blízkého okolí..
Fotka pro Tarah, první (a zatím jediná) reklama se členy Arashi, na kterou jsem narazil :))
Jedna ze zbývajících jedlých buchet; jí předcházející řízkovou jsem už raději po přečtení článku o botulotoxinu vynechal xD
A menší skok v čase. Tohle už je Shizuoka, resp. noční autobus, kterým jsem přijel. Když nepočítám to, že jsem jednou nedávno fakt dokázal na hodinku usnout ve vlaku a jinak (v teď v letadle) jsem vždycky jenom nějak nepohodlně "odpočíval", poprvé až v tomhle autobusu jsem se fakt docela dobře vyspal..
Takové běžné (aktuálně v noci vylidněné) místní nádraží. V Hamamatsu je podobné.
Takový obyčejný podchod u nádraží.
A nějaké další náhodné fotky
Nevěřím, že je to jenom obyčejný vysílač...
Doumo-kun se nikde v okolí nepotuloval..
Pověstná japonská elektrifikace, sloupy s vedením jsou opravdu dobře využity...
:))
Park v Shizuoce, severně od nádraží
Tímhle mě tehdy podaroval Suzuki-san, že mu to zbylo od oběda. Jakési "sushi" (jak to nazval) s nattou (a až teď si říkám, jestli tam fakt bylo v nějaké formě i kimchi, když to vidím na obalu, protože chuťově mi ho to místy přípomínalo). Každopádně strhující závěr je ten, že mi překvapivě naprosto bez výhrad nattou chutná (až na to, že se z toho občas natáhne slimák a padne kam ho zrovna napadne), takže až se ho někdo bude chtít zbavit, víte za kým jít :D
Nori hezky zabalená zvlášť
V Japonsku jsou snad ti nejkrásnější pavouci, co jsem kdy viděl, hned bych jich pár vzal domů..
A ven z parku. Pomalu následuje přesun zpět kolem nádru k hotelu, kde přijde odložit kufr..
Tarah: jsi říkala že mám zjistit, jestli je fakt běžné, že když prší, vezme si člověk deštník a pak ho zase v nějaké jiné budově nechá... počítá se tohle?
... jsem nedávno zmínil "strašně rozsáhlou elektrifikaci", že? ... OK.. tohle už je úplně nová úroveň..
Na cestách po městě..
Celkem 12 kilometrů, začátek u nádraží, cesta kolem hotelu celkem na tři cache, pak cesta do campusu Shizudai a přes nějakou tu cache a horu zpět a spát.
První cache. Bohužel neodlovená, protože tam pořád jezdili cyklisti a když už přestali, vylezl kdosi hned z vedlejšího baráku a stál tam (tohle je v jakémsi dělícím pásu uprostřed cesty), takže jsem to vzdal a šel dál.
Druhá cache, taktéž neúspěšná, ale o to víc zajímavé skryté místo. Obestavěné barákama tak, že normálně nemá člověk šanci něco takového najít (v popisu jen to, ze tam byl v obdobi Yayoi nejaky les). Na druhou stranu mi bylo blbe to tam prolezat, kdyz nevim, kdo me odnekud treba pozoruje z okna, takze hledani cache jsem zase vzdal.
Pri hledani treti cache jsem narazil na tohle, podle vseho nejaka "zricenina", ale teda docela dobre rekonstruovana..
Az po chvili jsem si uvedomil, ze to obili, co tu vsude roste, bude asi ryze :))
Zde byla třetí cache, konečně na klidnějším místě; s GPS přesnou na max. 3 metry v nejlepších okamžicích mi ale hledání i tak trvalo věčnost, nakonec se ale přesto zadařilo..
Pohled na campus Shizuoka University z docela velké dálky.
Jo, když jsme už byli u těch deštníků... asi na tom
fakt
něco
bude.
Kousek od kampusu, obrovské parkoviště pro cyklisty, protože snad všichni studenti do školy jezdí na kole.
Jsem rád, že jsem skončil v našem rovném kampusu v Hamamatsu; z téhle fotky se fakt nedá snadno vycítit, jak musí být studenti po každodenním vystupu toho šíleného kopce zdeptaní :))
OK, přestávám řešit deštníky...
.. jsem poprvé viděl automaty každý s vlastním elektroměrem :))
Asi tak třetí "bochánek" od konce. S něčím vzdáleně připomínajícm čokoládu. Překvapivě bez nori. Taky si tak říkám, že čím byly starší, tím byly lepší, protože jsem je postupně mohl začít považovat za sušenky.
..asi aby se v tom horku líp dýchalo..
No není takový pavouk daleko lepší a užitečnější než třeba pes? Navíc, s tímhle snad můžete jezdit i na výstavy..
Pokud se nepletu, měla by tohle být první fotka Fuji-san ^^
Čtvrtá (a poslední nalezená) cache, naštěstí jakš-takš odlovitelná, i když byla přímo u hlavní cesty.
Další dvě cache, jedna záložní někde dole (moc jsem nehledal) a jedna pak někde v kopcích.
Kvůli kreténskému bugu v programu na tvorbu panoramat jsem právě málem přišel o notebook (ani ještě neuplynul první týden), takže panorama si z toho udělejte laskavě sami.
Drsná imitace dřeva i s odřezanými větvemi a odloupanou kůrou.. docela mě překvapilo, když byl o kousek dál jeden "dřevěný trám" rozbitý a uprostřed byla v betonu zalitá železná tyčka..
Komáři. Japonští komáři jsou úplně - jiná - liga. Ne jak ti naši, po kterých se člověk ožene a oni se jdou někam zašít a čekají, než si jich člověk zase přestane všímat. Sednul jsem si na lavičku jenom kůli focení a menší svačině, ale prostě se to nedalo. Komár letí, člověk se po něm ožene, komárem to nějak hodí vzdušným vírem do náhodného směru a letí stejně dál kam chtěl, tj. tam, kde ho člověk nevidí, nebo nemůže jen tak zabít.. A když se nepovede, vrátí se. Ale ne za minutu, hned. Taky to byl důvod, proč jsem vzdal poslední cache, fakt se to tam prostě nedalo, napočítal jsem celkem 8 nebo 9 bodnutí a to jsem se už po prvních dvou docela hlídal. A tenhle poslední cucal přímo u zdroje z krku, kde sice nebyl vidět, ale stačilo ho ucítít a byl docela na ráně..
I ty opuchliny jsou po nich větší než po českých.. možná je to jenom nezvykem na trochu jiný jed..
Noční výhled z pokoje, kde jsem přespával; tím tak nějak končí první víkend a pokračovat se bude "prvním týdnem" někdy příště, momentálně na to se vším papírováním fakt není čas...
