První týden v Hamamatsu
2010-10-10 by
Umm... mno tak víkend nějak přešel a zmizel, takže jedeme do Hamamatsu, vyřídit různé papíry a tak dále no a nakonec na ubytovnu zahraničních studentů.
Další "detail" - u nás jsem nikdy neviděl, že by u nějaké stavby na vedení nasadili jakési ochranné plastové "cosi", tady jsem to už viděl po několikáté..
Tak jsme u kolečka. Po opuštění hotelu v Shizuoce jsem si poprvé všimnul, že s ním asi není všechno v pořádku. Tohle a následující snímek je "zdravé" kolečko.
A tohle je.. nezdravé kolečko. Vzhledem k tomu, že je sjeté tak nakřivo a tam, kde by bylo sjeté normálně, není skoro ani škráblé, hádám, že muselo být nemocné už od začátku, nebo (pravděpodobněji) přišlo k úrazu v letadle, protože z letadla se vrátil kufr i s menší dírou a odřeninama..
To, co je vpravo od kovové osy kola není vazelína, ale už zatuhlý, vytavený plast. "Za provozu" se ta maličká kovová osa pekelně zahřívá a jestli byla k tomu trochu nakřivo, asi stačilo málo..
Obyčejný JR vlak na nádraží v Shizuoce.
A tady už na nádraží v Hamamatsu...
První dojem? "Jak z toho křoví sakra vystříhali tu kočku..."
První zajímavější jídlo, když nepočítám to v letadle; nudle se sýrem, avokádem a krevetama a k tomu nějaký vývar z wakame, nebo co (prostě voda/polívka, ale strašně dobrá). (Bylo toho teda víc, třetina už je pryč :)) )
Úřad. Tady jsme strávili pěkných pár hodin a ze všeho papírování (už jsem po tom týdnu doufám aspoň za polovinou) už mám pomalu noční můry. Vážně naprostá šílenost, kolik se toho první dva dny nahrnulo, navíc bez internetu, takže jsem nic nemohl dohledat (i teď musím za netem chodit 1,5 km k té cizí wifi u kampusu). No myslel jsem, že se zase sbalím, nechám jim tu ty jejich papíry a poletím zase zpátky..
Kolečko. Level 2. Vrchní plastová skořápka se kompletně "projela" skrz až na o něco odolnější a hladší "jádro", takže při postupu na level 3 to alespoň trochu klouzalo.
Studenti z "Takeuchi-lab" (Takeuchi sensei je můj "academic advisor", byl do večera na služební cestě), kteří se mnou ten první den prolezli většinu potřebných úřadů. Z leva Tomohiko, Yuu a Hazuki. Tomohiko umí dobře anglicky, takže když bylo něco nejasného, dořešili jsme to anglicky. Yuu-kun umí anglicky "Let's go!" a "OK" :D (no dobře, trošičku umí, ale na rozhovor to zdaleka není :)) ). Hazuki nějak anglicky mluvit nezkoušela, ale hádám, že na tom je asi podobně..
Po nákupu nádobí, peřiny, polštáře, povlečení a pod. jsme jeli na večeři (už jenom sensei a Tomohiko); protože spolehlivě v názvech jídel přečtu jenom katakanu, zkusil jsem カレーライス, od které jsem tak nějak věděl, co čekat. Nutno dodat, že omáčka asi kari koření ani neviděla, i když jsem podle názvu vždycky myslel, že to je právě kari omáčka. :)) (možná jenom jiná "odrůda" než se používá u nás?)
Pokoj. No defakto to co mám doma, jenom navíc se záchodem, umyvadlem a balkónem.
Kolečko. Level 3. Kompletní destrukce. Asi nemá cenu to podrobněji rozepisovat, kufr zkrátka do pokoje nedojel, ale dotáhnul jsem ho tam. Jenom bych ještě připomenul, že to co z toho trčí _není_ guma, je to normální, tvrdý plast...
Hurá, LAN zástrčka, je tu internet! ...Prd a ne internet. Jenom je tady celá konektivita řešena trochu jinak. Prostě je nějak připojena budova a "telefonní společnosti" se zašle žádost o připojení konkrétní adresy (kompletní, tj. i čísla pokoje). Bohužel se platí kreditní kartou (což zřejmě Visa Electron není), nebo převodem z banky, u které ještě nemám účet, protože inkan (nebo taky "hanko", zkrátka razítko, které se používá defakto ke všemu, k čemu u nás používáme podpis) jsem si byl vyzvednout teprve v pátek, výroba ten týden trvala.. Takže opravdový net bude tak.. snad příští víkend? Ještě musím přijít na to, jak poslat peníze z ČR na svůj (budoucí) účet, snad s tím nebudou problémy, jinak ještě před internetem pojdu hladem :))
Kampus. Máme naprosto skvělý kampus, nesrovnatelně skvělejší než ten v Shizuoce, protože tady _není žádný kopec_. Sice to nemá takový efekt "výšky" vysoké školy, ale rád se bez něj obejdu. Zeleniny tady roste spousta, stejně tak je prý ve městě víc parků, než je jinde v Japonsku obvyklé (sám jsem ještě v žádném ale nebyl).
Zázračná lavička se signálem na wifi je ta, co na ni ukazují tři šipky vpravo. Tak mě napadá, jaká je nepravděpodobnost toho, že zrovna na tuhle fotku vyšlo ve foťáku číslo 42...
Na mapce značena jako Faculty of Engeneering, ale ve skutečnosti moje domovská 情報学部, tedy "Fakulta informatiky". Resp. jen její budova číslo 2, fakulta má celý komplex budov na severu.
Podle mnou spleteného značení původně jídelna, pak podle správného značení fakulta informatiky a ve skutečnosti knihovna. Ještě k tomu je to teda ale jiná budova, než o které jsem si myslel, že jsem fotil. Budova, kterou jsem si takhle několikkrát spletl, je vlastně v rekonstrukci a nemám doteď ponětí, co to může být.. Každopádně, na moji obhajobu, i ta mapa se správným popisem je naprosto blbě očíslovaná, číselně sedí nakonec snad jenom ta knihovna a učebna japonštiny..
Stíhačka. Už nevím kolikátá, lítá to tu častěji než ptáci. Než jsem se od jednoho studenta dozvěděl, že 35 minut autem odsud je vojenské letiště, hádal jsem, jaká válka během posledních dvou dní začala..
Poslední sušenka. Už vím, proč to pořád cpali Honzíkovi na cesty, ono když to ztvrdne, je to jako konzerva (a v případě potřeby i zbraň).
Kupodivu byl tenhle poslední kousek "safe". A k mému překvapení dokonce opět bez nori.
Takhle se opravujou cesty v Japonsku. Krom toho, že to teda asi ještě není hotové, ze země trčí nějaká tlustá plastová hadice. Ale i tak je to zaasfaltované a značení na cestě alepoň nastříkané sprejem. Navíc u toho stál první den po opravě chlápek v reflexní vestě a snad celý den mával bílou vlajkou, že auta můžou projíždět. Asi je platí fakt dobře...
První strašidelný zážitek s technikou. Zjistit kde to má splachovadlo (které na ovládacím panelu není, ale je schované v zadu a tváří se jako součást rozvodů vody) chvíli trvalo..
Když už jsme u té záchodové kultury, na pokoji mám tuhle neuvěřitelnou vychytávku na úsporu vody - po spláchnutí se nádoba s vodou neplní přímo, ale takhle z hora, takže si člověk rovnou umyje ruce..
Jaký je z pokoje přibližně výhled...
A jaký je odsud výhled ve skutečnosti.. Tahle zelená síť je od střechy až na zem. No OK, moc nechápu proč.
Jestli ještě někdo slyšel tu pověru, že s naší kartou zaplatíte třeba v 7eleven, tak fakt ne. Paní prodavačka se na kartu jenom zděšeně podívala, zeptala se kolegyně, zkusila ji strčit do pokladny.. nic.. pak ji tam strčila správně otočenou, píplo to a.. zase nic, že teda nejde.. Takže mezi VISA a VISA Electron je opravdu pořádný rozdíl, použít se nedá a česká karta tu teda neznamená v podstatě nic..
První zážitek ze školní jídelny. Vlítnul jsem tam... a asi deset minut pozoroval, jak to vůbec sakra funguje. Výsledek je, že člověk jde k nějakému okýnku (kterých je tam požehnaně), kde dávají různé maso, nebo mixy kdoví čeho, řekne si co chce, pak jde k pultu a chlaďákům s nějakýma salátama, nebo čím, pak případně k okýnku, kde vydávají rýži a s tím vším jde na pokladnu, kde se "prodavačka" PODÍVÁ co máte (a ten výběr je fakt hodně velký), spočítá cenu, zaplatíte a jdete poobědvat. Nutno dodat, že ani vzhledově se jídlo s menzou nedá srovnat, takže i když je udon v osmi variantách, pokaždé vypadá jinak (tak jako na obrázku), takže se u pokladny těžko splete..
Chuťově žádný nečekaný zázrak, ale pořád proti našim jídelnám vysoko nadstandart. Taky jsem vzhledem k neznalosti kanji začal postupně od nejlevnějšího udonu za ¥250 (další jsou většinou za ¥350), protože jsem zase věděl, co asi zhruba dostanu :)) Takže je možné že další jídlo bude ještě na jiné úrovni - vzhledem k přízniým cenám v jídelně to asi důkladně prověřím, postupně budu informovat. :))
Hehe. Melon pan. Důkladně prozkoumán a změny do vlastního receptu důkladně promyšleny.. ^^
Hádám je to onigiri; bylo to s pomletou rybou a majonézou, vynikající svačinka..
Náhodná fotka z nočního Hamamatsu, když jsem se pěšky vracel z Entetsu store u nádraží, kde jsem si byl vyzvednout inkan. Na víc fotek už jsem neměl při té pěší cestě moc náladu; bez internetu zase nemám jak prozkoumat, kde jede jaký autobus, nemám ponětí, které zastávky jsou kde a pod, takže spoléhám na GPS a pre-cached mapu od googlu..
Co to asi může být, hmm? :)) Tady se vyznat v supermarketu je pro mě zatím docela problém; nemám představu, co si japonci běžně doma vaří.. tak jsem koupil mouku, vajíčka, mlíko a marmeládu (cukr jsem nenašel).. a udělal jsem si amolety.. (jinak jsem našel i chleba (resp. tu jejich skoro-vánočku) 340g za 100 yenů (jinak je tak za 150), takže než se mi konečně povede otevřít ten účet v bance, toastovaný chleba na té elektrické plotýnce to jistí :D )
Mimochodem, sice by se dalo čekat, že v japonsku se jí hlavně rýže a tak bude levná asi jako u nás brambory, ale kdeže. Nejlevnější, co jsem v supermarketu viděl, vycházela něco přes 100 korun na kilo. Větší pytel by asi vyšel o něco líp, stejně tak by se asi levněji dala sehnat v menším obchůdku. Jo, a brambory se prodávají v sáčku na kusy, 4 brambory asi za 50 korun :)) Mno vědět, že bude tak velký problém vybrat peníze z karty, že tak dlouho potrvá otevření účtu a že na ubytování padne první měsíc asi trojnásobek, vzal bych s sebou asi pro jistotu o něco větší rezervu..